Ale pravda spočívá v tom, že pro Svět Duchovní je čas pozemského přebývání zde, časem nebytí, kde si člověk volí: Žít nebo umřít, dát se zlákat nebo se osvobodit. A všechno tělesné, co přichází od Iblíza či ďábla, nebo jak se říká od vědomí, či od Celosvětového rozumu (pro ateisty, aby to pro ně bylo přijemné), všechny vznikající materiální přání, které jsou diktované vědomím, jsou dočasné a nenesou s sebou nic. A touha poznat Boha, vycházející z vědomí, je vždy zkreslená a vždy z toho dělá tajemství. A říká: „No, jak můžeš dojít k Bohu, tj. do Duchovního Světa? Jakkoli dlouho o tom budeš přemýšlet, On i tak nepřijde. Ale pokud chceš něco poznat, naučit se něčemu – běž, uč se a dělej. Chceš postavit dům, nastuduj si, jak se staví, běž a stav. Dům si můžeš postavit. Ale může-li si člověk pro sebe vybudovat Duchovní Svět? Nemůže. Proč? Protože ho nezná. Když ho neznáš, to znamená, že neexistuje.“ Takto se Osobnost dostává do závislosti a otroctví jednoduchým přemlouváním, a také zdánlivě logickými vysvětleními od vlastního vědomí. Ale zde je třeba se zastavit a popřemýšlet. Pokud jsi sám sobě pánem, proč takové myšlenky pouštíš ke své Osobnosti? Proč plýtváš silou, kterou ti dal Duch pro Život a Spasení, na to, abys poslouchal pohádky? Proč prahneš po zlu a proč činíš zlo v tomto světě? Pokud chceš Žít, tak proč usiluješ o smrt? Nad tímto je třeba se zamyslet.

VIDEOTEXT

Byl použit nástroj vědomí, toť vše. Ale kdo ho použil? Lidé, kteří se především starali o to, aby jejich organizace prosperovala a rozšiřovala se, stejně jako například organizace, která prodává sportovní oblečení anebo ho vyrábí. No, a co můžeme chtít od lidí? Je to dobré, špatné? Pro organizaci je to dobré, a pro lidi, kteří dostali tyto znalosti? No, pokud dostali znalosti a nepoužili je…, a jak už jsem říkal, špatná náboženství nejsou, všechna jsou dobrá. V jakémkoliv náboženství, jako v každé organizaci, jsou špatní lidé, kteří slouží přímo opačnému, neodpovídají svému náboženství, neodpovídají těm Zásadám, o kterých se v jejich náboženství hovoří. Ale znovu, jsou to pouzí otroci systému, pouzí otroci satana, co naděláš? Lidé jsou lidé.

Ž: Ano, a to je jeden z vedlejších účinků duchovního rozvoje, kdy cítíš člověka ještě předtím, než začne o něčem mluvit, kdy cítíš, od koho teď bude hlásat a co ve skutečnosti chce. Znáš už konečný cíl jeho příchodu. Protože to není jakási extrasensorika, když lidé zachytávají útržky myšlenek. Ne, tady je všechno mnohem vážnější. Máš celostní objemné chápání. Máš celostní, objemné vnímání. Rozumíš příčinným souvislostem, to znamená, že vidíš hlouběji, ty víš, od koho pochází to, co člověk hlásá: od Ducha nebo od systému. A ty víš, co chce samotný systém. Ty prostě víš…

IM: Podobný politický postoj vznikl v první řadě proto, že se lidé v 19. století velmi těsně přiblížili k takovému pojmu jako „éter”. Samotný éter dával nekonečnou, volnou energii, která by mohla lidem poskytnout potřebnou energii zdarma a v jakémkoliv množství. A to v žádném případě nebylo v zájmech mocnářů tohoto světa. Protože na čem by pak vydělávali a jak by ovládali lidi? To je jedna strana. A druhá strana, že samotný důkaz existence něčeho nemateriálního, které vytváří hmotu, které dává energii – to je velmi blízko k Duchovnímu Světu. Takováto paralela. To způsobilo napětí a strach mezi mocnými tohoto světa, a proto na toto téma uvedli zákaz.

IM: Samozřejmě, s různými zvířátky, kde bude klid a mír. Ale zde se zase zapojuje logika. Pokud je to ráj - nemělo by být zabíjení. Znamená to, že lev bude hryzat mrkvičku a sedět se zajíčkem u říčky a spolu se budou kochat, jak plave štika s karasem, a objímají se. Ale copak rostliny jsou horší? No, zajíce jíst nesmí, to je přece zabití. A mrkvička, ona nechce žít nebo co? Mrkvička je přece také duchem obdařená. Nějak neseriózně to vše vypadá. Stejně vše směřuje k tomu, že jeden druhého požírá. Ale co je to za ráj, když jeden druhé požírá? To není správně.

IM: Ano, je to podmíněno druhým vzestupem a člověk již dělal samostatnou volbu, s kým bude: s Ahura Mazdou nebo s Ahrimanem.

T: Toto je také zajímavé – vždyť slovo má sílu. Vědomí ví o tomto tajemství a jednoduše manipuluje významem slov. Dokonce i vědě je dávno známá skutečnost, že náš mozek, přesněji řečeno naše vědomí, si plete proces předávání informace o realitě pomocí řeči s realitou samotnou. V podstatě je to jeden z algoritmů nepostřehnutelné záměny a zkreslení od vědomí. No, tak funguje vědomí.

Ž: Je to tak. Ale co je zajímavé, že u dětí se někdy projeví i duchovní moudrost, navzdory veškerému tlaku systému. První roky života dítěte se prvotní vědomí rozvíjí intenzivněji a dominuje nad druhotným vědomím (druhotné, jak jsme se zmínili dříve, se začíná aktivně rozvíjet po prvotním vzestupu). V tomto věku dítě ve větší míře disponuje duchovní svobodou, jelikož Osobnost není tak spoutána šablonami. Proto se občas projeví tato moudrost. Děti v tomto věku jsou blíže k vnímání hlubokými pocity, k procítění Pravdy, k Pravdě, kterou dnes bohužel nedostávají od dospělých…

T: To znamená, že pokud je Osobnost svobodná od moci vědomí, tak prostě celostně zná pravdu, ať by ji jakkoliv klamal a chytračil tento „účetní" - prvotní vědomí.

Т: Ano, a existuje zde mnoho příkladů: od skalních maleb, které jsou staré desítky tisíc let (o jejichž původu není nic známo, s výjimkou doby jejich vzniku), po artefakty různých věrouk, kultur, civilizací, světových náboženství, přičemž z nedávné doby –má se na mysli posledních pět tisíciletí. Je jasné, že vědomí samozřejmě mnohé z toho vymazalo, mnohé překroutilo, pozměnilo, řekněme „podle svého uvážení“, přesněji podle uvážení systému a proměnilo to v provádění rituálů. Ale samotný fakt…

Vše, dále jsem s tím jednoduše začal pracovat. To se stalo mým vnitřním stavem. Postupně… byly ještě pády, byly vzestupy, ale to se už stalo tou hvězdou, která ukazovala cestu, nitkou, za kterou jsem se chytil, vzpomněl si, že „ano, to je“. Získal jsem nějakou zkušenost. To mi umožnilo studovat tuto nauku více do hloubky. To je vlastně to, co mě osobně pomohlo.

U Andreje je jiná situace. A tato situace je rovněž typická pro mnohé lidi. Zde je cítit praktická zkušenost práce na sobě, proto je hodně pochopitelných praktických příkladů, takových, které je zajímavé poslechnout, poznamenat si pro svou praxi. Ale co se často vyskytuje v Andrejových vysvětleních? To, že slyšíme o neustálém boji, o konfrontaci Živočišné podstaty, o „doplnění silami Allatu“, „boji za sílu Allatu“, o tom, že tyto síly jsou nezbytné k duchovnímu růstu Osobnosti, že je člověk schopen cítit jejich vstup. To vše je správné, to je pochopení cennosti sil Allatu. Ale je to jen určitá etapa, ta etapa, kdy se člověk dotkl neviditelného světa, tedy s touto celou… magií vědomí. A na této etapě u vědomí probíhá, jak řekl Igor Michajlovič, „hon za silami Allatu“. Je to etapa zaseknutí mezi meditací a duchovní praktikou. Je to jen jedna z etap, kdy člověk uvízne v tomto boji se svou Živočišnou podstatou. A potýká se s tím mnoho lidí.

Když hovoříme o kvantové mechanice, pak možná stojí za to, začít trochu s historií kvantové mechaniky: co je kvantová mechanika, jak vznikla a s jakými obtížemi se střetla. No, v zásadě, jak vznikla, o tom se lidé mohou dozvědět z jakékoliv učebnice, k dnešnímu dni je o tom napsáno hodně. Zde bych se chtěl dotknout těch momentů, které jsou k dnešnímu dni lidem, alespoň trochu známy, právě toho, co hraničí s pochopením a nepochopením.

IM: Tak, co se týká magie… Magii používají lidé v každodenním životě velmi často a lidé si toho ani nevšímají. Když člověk proklíná někoho, když ho nenávidí a přeje mu něco zlého - to je již součástí magie. Je třeba to vědět a rozumět tomu. Když člověk, za účelem komunikace s Bohem, jde do nějakého chrámu a prosí o zdraví svého těla, někoho z rodiny, či jemu blízkých lidí – to je rovněž magie. Když člověk prosí o bohatství nebo vyřešení nějakých problémů v materiálním světě – to je také magie. Vše, co se týká splnění nějakých lidských přání v trojrozměrnosti, opět takových, která se týkají materiálního (a zdraví – to je také součást materie, je to část materiálního těla) - to vše je magie. To je třeba chápat. Bohužel, začalo to ještě v dávných dobách od kněží, kteří to vše vnucovali lidem, jelikož věděli, že lidé uctívají vyšší síly. Oni naháněli lidem strach. A opět – čím je zastrašovali? Strašili je Bohem. No, je to normální? Bůh – to je… Bůh – to je Láska, jinak se to nedá ani říci. Nelze najít slova v žádném jazyce současného světa, která by opsala, co je to Bůh, pouze „Láska“. Toto je správné chápání. Ale toto pravé chápání, s pomocí všech lidských slov, může být opsáno pouze jako nejvyšší a nejčistší Láska, tedy skutečná Láska. Jiná Láska ve skutečnosti nemůže být, už jsme o tom diskutovali a ne jednou.

T: Ano, a to se opravdu výrazně liší od těch, kteří byli po celou dobu nazýváni falešnými proroky, kteří se skrývali za duchovním, ale ve skutečnosti, na základě svých sobeckých pohnutek, sloužili vědomí.

Ž: Ano, a když máš tuto osobní zkušenost, řekla bych, že to není nejpříjemnější zkušenost – střetnutí s tímto Strážcem, tak chápeš nakolik je všechno, co teď říkáte, důležité, nakolik je to významné a pravdivé. A že se v tom skrývá mnohem víc, než slyšíš. Tento Strážce, tato prvotní etapa procházení tímto jevem, začátek spontánního projevu magických schopností – ty ho nejen cítíš. Je to… když jdeš, vidíš a rozumíš tomu, co lidé kolem tebe chtějí, o čem mluví a zároveň o čem přemýšlejí – veškerou špínu a absurditu tohoto a vidíš i to, co udělají v příštím okamžiku. Cítíš, že jim to vnucuje vědomí a i to, co se v tomto okamžiku děje s jejich Osobností. Vždyť Osobnost těchto lidí je přece jako dítě, zatlačené do kouta, kterému prostě promítají film a ono věří této lži systému.