Živý rozhovor - stránky 96-107

Text relace "Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému "v redakci Anastasie Novych. (Poznámka: zkratky v textu - redaktorka Tatiana - T; Igor Michajlovič Danilov - IM; Žanna - Ž; Voloďa - V; Andrej - A).

05:42:42 - 06:20:30

_____________

VIDEOTEXT 

Můžeme zvítězit nad ďáblem?

Nejenže můžeme, ale musíme.

A v první řadě je třeba zvítězit nad ním v sobě.

U všech není možné zvítězit.

U všech – to je věc každého.

_____________

IM: Nejednou jsme hovořili o tom, že vědomí, jako součást systému, vždy vnucuje, ono je aktivní, ono nutí, naléhá, láká.  A Duchovní Svět, ten prostě je. Stačí se člověku zklidnit, odvrátit se od myšlenek a on už chápe, že může své myšlenky pozorovat.  A ten, kdo pozoruje – to je právě Osobnost.  A když začíná z pozice tohoto pozorovatele, jako Osobnost vkládat sílu své pozornosti do Duchovního Světa, tedy do pocitového vnímání toho, co je za hranicí trojrozměrnosti, ještě lépe začíná vidět, jak se ho myšlenky snaží ovládat a jak s ním manipulují.  Ale když člověk už opravdu dostatečně dobře pozná a pochopí, že jeho vědomí to není on, tak samozřejmě pak vědomí ztrácí nad ním moc.  A zde člověk už může vybírat a konat. Neznamená to, že život se mění ve vnějším, jen se stává plnější, zajímavější. Člověk se tímto způsobem zbavuje takových věcí, jako jsou „deprese“, „psychologické problémy“, apod. Vždyť toto vše patří systému.

 

Jednoduchý příklad.  Jak může člověk mít depresi? Deprese je jednou z takových forem egoistické sebelásky, řekl bych dokonce zdvojnásobené, kdy „celý svět je špatný, jediný já jsem ten hodný, nikdo mi nerozumí a já ani nic nechci". Ale zároveň „obrat’te na mě všichni pozornost, na chudinku nešťastnou“. No, je to jeden ze způsobů manipulace.

Ž: …přitahování pozornosti systémem.

IM: Samozřejmě, usilování o moc. Jednoduchá otázka: „Může se Osobnost tímto zabývat?“ Ne, samozřejmě. Protože první věc, kterou člověk začíná zažívat, je neustálá přítomnost radosti. No „radost“, to je řečeno našimi pozemskými slovy, musíme to s něčím asociovat. Ale tato radost je nekonečná, bezmezná, to je to, co nazývají štěstím. A právě dosáhnout štěstí, znamená - získat Život. Toto je smysl lidské existence zde. Pokud člověk prožil svůj život a nezačal Žít, tak je tady zbytečně. Ale pochopení přece má, Osobnost se nikam „nevytratila“. Osobnost má pochopení, ale je nedostatečně rozvinutá, jak byla dítětem, tak jím i zůstala.  A taková nadměrná aktivace, řekl bych, hyper rozvoj vědomí, jednoduše ničí člověka a stává se z něj… dokonce ani ne otrok, stává se z něj zombie: dělá vše, co mu vědomí diktuje. Je pouhým nástrojem v rukou ďábla, nic víc…

Ž: Ano, kdo je ovládán vědomím, toho řídí strach, nenávist a pochopení nevyhnutelnosti, ten žije podle šablon…

IM: Samozřejmě. Ale zpočátku, on začíná popírat vše, co je duchovní, nebo manipuluje duchovním ve svůj prospěch.

T: No ano, vytvářejí se sekty a náboženské kulty, a říkají, že „tak to chce Bůh“. Ale v podstatě probíhá proces zotročení Osobnosti. A i když lidé míří k Bohu, tak jim systém staví do cesty autority, které se jednoduše obohacují na lidech. Oni zakrývají své pozemské zájmy slovy, že „tak si to přeje Bůh“, „tak to chce Bůh“ nebo „Bůh tak řekl“. A tím manipulují ve svých sobeckých, politických a ekonomických cílech v trojrozměrnosti…

IM:Jak se mohou skrývat za jméno Boha? Nebo „Bůh chce, odevzdej Mu“?! Samozřejmě, pokud člověk chce pomoci své náboženské organizaci, je to skvělé. Ale proč říkat, že „Bůh tak chce“, pokud ty Boha ani neznáš? K čemu potřebuje Bůh tvé peníze? Jednoduchá otázka. No, není to tak?

Ž: …Když je Jeho podstata zcela jiná.

IM:Samozřejmě… Bůh nemá zájem o trojrozměrnost, vůbec o materiální svět, natož v trojrozměrnosti. Ale někteří budou pobouřeni: „Jak?! My jsme se zde přece narodili, to znamená, že jsme se zde narodili z vůle Boží“. Ale pokud si myslíš, že ses zde narodil z vůle Boží, tak se modli ke svému tatínkovi a mamince. To znamená, že oni jsou tvým bohem. Vysvětluji: pokud jsi přišel do tohoto světa a přišel v chápání vědomí „z vůle Boží“, tak věz, že jsi přišel do tohoto světa díky přáním a snahám tvého tatínka a maminky. A od prvního dne početí se stáváš oduchovnělým (obdařeným Duchem), ale nikoliv oduševnělým (obdařeným Duší). Oduševnělým se stáváš osmý den po narození a právě díky tomu získáváš šanci stát se věčnou Bytostí. Vyvolenými se nerodí, vyvolenými se stávají, a to je třeba si zasloužit svou prací na duchovní cestě.

Ž: To je, jak se říká „k obrazu a podobě“, to je rozdělení: co je „tělo, vědomí, rozum“ a co je „dech Života“, o kterém jste mluvil.

IM: Naprosto správně, ale co je ve skutečnosti ta neviditelná část, která sem byla přinesena Anděly z Vůle Boží. No, má se na mysli, duše, Osobnost a možnost začátku Života. A opravdu je to spravedlivé. To je nejvyšší spravedlnost a nejvyšší stupeň svobody člověka. Může si vybrat, komu bude sloužit: může zvolit smrt ve službě Satana a iluzi významnosti a může se stát Andělem, to znamená nesmrtelnou Bytostí, rovným mezi rovnými, nedílnou součástí světa Boha. Vždyť je to zajímavé a je to čestné.

T: Osobnost to je Duch, který má svobodu volby. Pro mnoho lidí, kteří se poprvé setkávají se Znalostmi, bude tato následující informace, že ten, který se přemisťuje v prostoru, pohybuje se, ten, kdo vykonává nějakou činnost, například řídí auto, jí, přemýšlí, to není sám člověk - není to on jako Osobnost.

IM: Proto, abychom našli sebe sama, stačí se uklidnit. Už jsme o tom hovořili. A pozorovat „své“ myšlenky, „své“ činy, v uvozovkách „své“. A tehdy právě uvidíme, jak přicházejí myšlenky, procítíme tyto myšlenky, jejich příchod. A procítíme, jak „nechci na to myslet“, ale myšlenka se vtírá, „nechci o tom mluvit“, ale mluvím. A zde ten, kdo „já nechci“ – to je právě Osobnost. Z tohoto malinkého háčku začíná seznamování se sebou samým. Paradoxem je, že Osobnost v zrcadle neuvidíš. V zrcadle neuvidíme nic jiného, než dočasně existující materiální skořápku.

T: Ano. Dobře, když to člověk chápe a uvědomuje si. Ale když jsou duchovní Znalosti ve společnosti ztraceny, tak systém se snaží člověka už od samého dětství zotročit, novou Osobnost prostřednictvím prvotního vědomí. Vnucuje, že jakoby odraz v zrcadle - to jsi ty: to znamená, ty jsi tělo, ty jsi vědomí, všechny myšlenky jsou tvoje, čili ty vidíš sám sebe. Takže dává takové programy materiální identifikace, aby Osobnost soustředila celou svou životní pozornost ne na své duchovní sebezdokonalování, ale na lživé „Já“ od vědomí v trojrozměrnosti, tam, kde je moc a konzumace systému.


Mnoho mladých rodičů se domnívá, že dítě, kojenec, ještě nemá vztah k tomuto světu. Tedy on se ještě nenaučil lhát, ještě neumí projevovat emoce, které se pak šablonami zakořeňují v pozdějším věku…

IM: Ale to je do té doby, dokud nemá alespoň trochu rozvinuté vědomí. Jakmile se začne rozvíjet u dítěte druhotné vědomí, první, co pozorujeme, je egoistický projev, manipulativní jednání. To znamená, že dítě začíná žít pozemským životem. První, co udělá, že se přizpůsobí. Začíná manipulovat. Ještě ani neumí mluvit, ale už ví, že když zapláče, bude tak, jak ono chce. No není to tak? Když se nudí, začne trucovat, vezmou ho do náruče, tedy věnují mu pozornost. A tím to všechno začíná.

T: Ano, v podstatě u kojence jsou založeny mechanizmy skryté manipulace dospělými. To je dětský pláč, který zní na takové frekvenci, že u těch, kteří to slyší, vyvolává diskomfort a pobízí dospělé k akci, k uspokojení vzniklých potřeb dítěte, v převážné míře potřeb jeho prvotního vědomí, jeho těla v trojrozměrnosti. No a dále, jak dítě roste, jaké stavy můžeme u něj pozorovat? Úžas nad něčím v trojrozměrnosti, či velmi emocionální, veselý nebo naopak deprimovaný, sklíčený stav. A u rodičů především stav povýšený, „super správný“, či znepokojený, podrážděný. A intonace? Obviňující, shovívavá, kritická, přerušovací. Takže v podstatě výchova probíhá druhotným vědomím (dominující vědomí rodičů) prvotního vědomí (dominujícího vědomí dítěte). Ale kdyby se dospělí rozvíjeli duchovně, tak by tam bylo více zejména skutečných hlubokých pocitů a Lásky, nehledě na provokace rozvíjejícího se vědomí dítěte. Paralelně by se rozvíjela i Osobnost. Čili rodiče by byli dobrým názorným duchovním příkladem pro své děti. Prospívalo by to jak rodičům, tak i dětem.

Máte naprostou pravdu v tom, že systém v podstatě od samotného dětství učí děti upoutávat na sebe pozornost. To je spojeno s rozvojem prvotního a druhotného vědomí. Takže systém, začínaje od dětství člověka, připravuje pro sebe otroka…

Ž: No ano a učí dítě, že hlas v jeho hlavě, že tyto programy-herci vědomí – to všechno je on: to je jeho hlas, jeho myšlenky, jeho fantazie… Vzpomněla jsem si na moment, kdy jste nám, Igore Michajloviči, vyprávěl, že u dětí po prvotním vzestupu začíná intenzivní rozvoj druhotného vědomí.

IM: Zcela správně.

Ž: To lze sledovat u dětí ve věku 3-7 let, kdy se u nich začíná projevovat bouřlivá představivost, obrazy, obrázky, "chtění", chamtivost. To znamená, když probíhá intenzivní rozvoj druhotného vědomí.

IM: Samozřejmě. A dále vidíme: děti rostou, jedna rodina, děti – s věkovým rozdílem jednoho roku, například jeden - egoista, druhý – dobrý (nadevše ho milují). Kdo za to může? To je zajímavá otázka. "Takovým se dítě narodilo." Neřekneš, že mají odlišnou výchovu, mají absolutně stejnou výchovu. Mají vynikající rodiče. Od malička je vychovávali s vyššími morálními hodnotami v lidském chápání, etickými normami a člověk vyrostl a stal se narkomanem nebo darebákem. Často se to stává. A proč se to stává? „Je to vliv ulice nebo ještě někoho?“Ale ne. To je vše součást rozvoje vědomí. A vše začíná v okamžiku, kdy se začíná rozvíjet druhotné vědomí.

T: Ještě jsem k tomu chtěla dodat, že když se rozvíjí druhotné vědomí, systém od dětství učí dítě upoutat na sebe pozornost. A když jste nám o tom poprvé řekl, bylo velmi snadné na principu tohoto klíče znalostí, číst vědecké práce o studiu psychologie dětí a vůbec chápat více, než se tam píše, chápat skutečný důvod toho, či onoho chování dítěte. Bylo jednoduché samostatně si odpovědět dokonce na ty otázky, které si kladou vědci.

Například o paradoxnosti dětských rozhovorů. Na rozdíl od dospělých je pro dítě slovo blízké činnosti. Když například dvě děti mluví, je to jako dvojí monolog: každé z nich se tvrdošíjně snaží zaujmout druhé svou myšlenkou nebo svou činností, ale přitom se nesnaží být uslyšeno. Dítě mluví jako samo se sebou, jakoby přemýšlelo nahlas.

IM: Naprosto správně.

T:… A domnívá se, že všichni ostatní vnímají svět přesně tak, jak ho vnímá ono. Dítě tohoto věku vede neustálý monolog. Nezajímá ho pozice společníka, ani jeho myšlenky. Ve skutečnosti se dítě nestará, aby bylo uslyšeno a pochopeno. Klíčová charakteristika jeho myšlení v tomto stádiu - to je výrazný egocentrismus. Pro ně je společník pouze podnět! Pro dítě je důležitý pouze tento viditelný zájem společníka.

Ž: ano, ano.

T:… Jednoduše řečeno - "ukrást" pozornost, je to hon za pozorností. Častá situace, kdy si dospělí o něčem povídají, dítě se postaví doprostřed a začne něco žádat, nebo něco vyprávět, trucovat, a tím právě na sebe obrací pozornost všech dospělých.

IM: Systém nejprve učí získávat pozornost, potom tím manipulovat, následně to zavádí do trvalého jednání a formuje do určitého systému. No a samozřejmě, jako důsledek následného rozvoje druhotného vědomí, dítě už může aktivně vymýšlet všelijaké situace, představovat si objekty, které doopravdy neexistují a vydávat to za skutečnost. Ale faktem je, že pro dítě jsou často tyto výmysly stejnou realitou, jako pro nás to, co nás obklopuje. Toto je však jen práce jeho vědomí.

T: Ano, zajímavý je také moment reakce na kritiku. Druhotné vědomí na kritiku jiného vědomí spouští mechanismy obrany…

IM: Naprosto správně.

T: …vyhodnocuje probíhající jako hrozbu.

IM:Systém se už od dětství snaží navyknout člověka na jeho „Já“. Na „Já“ jako střed jeho egoizmu, „Já“ jako pýchu. Proto vnucuje takové mikrosouboje, čili zápolení ve sporech a podobně.

T: To znamená taková zápolení ve sporu, v nichž malinký človíček se vší vážností a s vložením síly pozornosti podniká pokusy ujasnit si: kdo, on nebo jeho společník, má větší schopnost vnutit svou myšlenku druhému. A co to znamená pro děti? Ještě jednou ukázat, kdo nad kým dominuje. Takové chování u dětí je podobné chování opiček. Nákladný, vyčerpávající proces pro člověka a super ziskový pro systém Živočišného rozumu. To je to, kam utíká cenná lidská pozornost.

IM: Ano, to je pravda. A jako důsledek, později ve vědomí dospělého člověka, probíhají neustále „souboje“ za dominanci jeho ega v materiálním světě.

T: A co samozřejmě zvolí člověk po takové přípravě? Bude bránit mýtickou "pravdu" od iluze systému a odsuzovat ve svém vědomí vše duchovní, protože s tím nebyl v dětství seznámen.

Ž: No, ano.

T: Takový člověk si neuvědomuje, že je Osobnost.

IM: Pro něj pojem "Osobnost" znamená něco zcela jiného, tak, jak to vysvětluje systém: jeho vědomí, jeho egoizmus, jeho pýcha vnucená mu z dětství, týmž jeho vědomím. Tímto způsobem systém hromadně produkuje pro sebe otroky.

Jasně, že se druhotné vědomí musí rozvíjet pro komunikaci a přežití v současných podmínkách v trojrozměrnosti. Ale opět platí, bez dominance duchovních základů ve společnosti v každodenním životě (přičemž činy a nejen slovy), dítě vyrůstá v egoistu. A systém ho učí využívat své vědomí, řekněme to tak, pro získání osobních výhod a pro dominanci nad ostatními. Takže od samého začátku lhaní sobě samému.

Ž: No, ano, systém nás od dětství učí lhát dokonce sobě samému.

T: No, a jako následek co se děje v takovém případě? Potom je třeba vyvíjet kolosální úsilí, aby se to dalo vůbec odnaučit a změnit. A stává se pochopitelné, proč lidé dělají jedny a ty samé chyby. Protože prvotnímu vědomí se moc nechce odnaučovat a měnit se, a druhotné vědomí se tím spíše nemění.

IM: Musíme pochopit, že prvotní vědomí je součástí systému, stejně jako druhotné vědomí. A systém nechce ztrácet moc nad Osobností.

Ž: Je to tak. Ale co je zajímavé, že u dětí se někdy projeví i duchovní moudrost, navzdory veškerému tlaku systému. První roky života dítěte se prvotní vědomí rozvíjí intenzivněji a dominuje nad druhotným vědomím (druhotné, jak jsme se zmínili dříve, se začíná aktivně rozvíjet po prvotním vzestupu). V tomto věku dítě ve větší míře disponuje duchovní svobodou, jelikož Osobnost není tak spoutána šablonami. Proto se občas projeví tato moudrost. Děti v tomto věku jsou blíže k vnímání hlubokými pocity, k procítění Pravdy, k Pravdě, kterou dnes bohužel nedostávají od dospělých…

T: No, ano i zde chybí praxe. Co ony dostávají v lepším případě od rodičů? Teorii, vysvětlování druhotným vědomím nějakých momentů toho, nebo jiného náboženství, které vyznávají jejich rodiče. Anebo postuláty jejich ateistických názorů.  A co může druhotné vědomí říct dítěti o Bohu? Že „Bůh, to je strejda s bradkou, který sedí někde tam v oblacích“. No a dítě přenáší hledání toho, co je založeno v jeho nitru, na hledání ve vnějším. A hledá pak celý svůj život, kde že je tam, ve vnějším, cesta domů. Právě odtud se rozvíjí kořeny všech pochybností a v konečném výsledku rozčarování z iluzorních obrazů trojrozměrnosti.

Například, když vezmeme křesťanství. V religiozních interpretacích Bible, v tématu práce na sobě, je zmíněna fráze z Matoušova evangelia, že „pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, nedostanete se do Království Nebeského“. Frázi „obrát‘te se k Bohu“, vykládají jako změnu způsobu života, ale opět se toto chápe na úrovni myšlení v trojrozměrnosti. Ano, tam se zdůrazňuje, že obracet se je třeba „celým srdcem“. V některých výkladech je uvedeno, že slovo „srdce“ to je alegorie a znamená v Bibli většinou podstatu lidské Osobnosti, soustředění duše a ducha (soustředění – to je zaměření síly pozornosti). Říká se, že hlavní věc lidského života je zapsána v „našich srdcích“ a že „především srdce přijímá duchovní rozhodnutí o vztahu k Bohu“. Jak vidíme, všechno je, pouze byly zaměněny klíče pochopení a člověk bez praktiky neví, co je ve skutečnosti jeho duše, co je Duch, co je on jako Osobnost – Osobnost, jejíž skutečný život nemá žádný vztah k iluzorní trojrozměrnosti.

Ž: Ale když znáš tyto Znalosti, vidíš i zrno, které bylo vloženo do těchto slov. Tentýž výraz "buďte jako děti", právě zde bylo myšleno, že Osobnost je o něco více svobodná od tlaku vědomí… a blízká k pocitovému vnímání.

IM: Je to skutečně tak. Dítě je opravdu blíže k Bohu. Proč? Vědomí se rozvíjí, ale méně aktivně a Osobnost je svobodnější, není tak závislá na vědomí. Proto někdy děti říkají takové moudrosti, které jsou typické starci, který má blízko ke smrti. Proč také bývají staří lidé více otevření, i když ne všichni. Bývají zlí, uzavření do sebe. Například, celý život byl vynikajícím člověkem, ale ve stáří se stává ustaraným, protože chápe, že smysl života není v tom, aby postavil dům, porodil dítě, nebo v něčem podobném. Prožil život, nic už před sebou, a hlavní nepochopil. A co je hlavní? A ukazuje se, že hlavní je právě začít Žít. Honil se celý život a zbytečně.


A život proběhne, už jsme se v pořadu o tom zmiňovali, jako jeden den. Tak jak pro tebe včerejší den (obrazně říkám, pro lidi), tak proběhne i celý život. On se stane včerejším dnem doslova dnes. V tom je ten problém – iluze času. Zdá se, že dlouho, „vždyť před tebou jsou ještě roky“… A žít je třeba tak, aby každý den, každý okamžik jsi byl připraven odejít, ale pro tebe to musí být odměna. Ale ty nemůžeš uspíšit tento proces, člověk na to nemá právo.

Ž: A všechno je tak jednoduché: pokud ses rozhodl Žít, pak začni Žít právě teď. Odložíš to na okamžik - vědomí to určitě využije.
 

IM: Existuje takový pojem (zde se ho dotýkáme), jako "služba světu Boha". A hned na úvod - co to vlastně je služba Bohu?
 

T: Ano, mnozí to dnes chápou pouze ze spotřebitelské pozice… Žijí uvnitř vědomím, nikoli duchem, žijí trojrozměrností.

IM: …Ano, to znamená, sedí, opakují modlitbu a také to, čím jsme rozhovor začínali – žijí pod diktátem vědomí. A s pomocí vědomí jen drmolí, anebo předčítají seznam svých přání Pánu Bohu a mezi ně vkládají pochvalné ódy Jemu. No, víš, obracejí se jako na pozemské rodiče, jsou zvyklí na své rodiče: "Chci autíčko" nebo "panenku", nebo něco dalšího.

Ž:… Pro získání vlastní výhody.
 

IM: Naprosto správně.
 

Ž: Čili spotřebitelský postoj vůči Bohu.
 

IM: Nejhorší věc, která může být.
 

Ž: Takže celkově, nejenže je to zkreslený pojem služby…

IM:… A podívej, co je zde nejzajímavější: mnozí říkají, že:  "Když jsi onemocněl, pomodli se a uzdravíš se“. Pomodlil ses, ano, a uzdravil ses. Ovšem o co jsi prosil? O hmotné. A teď budeme vycházet z banálního chápání rozdělení na satana a Boha, na dvě složky: modlil ses vědomím "k bohu" a tvé tělo se zotavilo. Takže, který bůh ti poslal uzdravení po modlitbě? Copak Bůh, který je Věčný? To ne. A vždyť právě tvé zdraví, jako i tvé tělo a tvé vědomí, jsou v moci Satana. To on ti může vzít, anebo dát zdraví.

Pán Bůh ti nevezme zdraví, a už vůbec ti nepošle nemoci. Na co? Jenomže opět vstupuje vědomí a říká: „Vždyť jsi dítě Boží, jsi stvořen podle Jeho obrazu a k Jeho podobě. A On tě neustále každý den sleduje". No, nic jiného nemá na práci. „Je to přece Bůh. On je Všemohoucí. Má spoustu očí, sleduje všechny… A také spoustu uší. Poslouchá, na co myslíš, o čem mluvíš". Ale to, na co myslíš a o čem mluvíš, ví přece kdo? Opět ten stejný, kterého nazývají Satan. A proč ví, na co myslíš? Protože to jsou jeho programy. Je to jeho svět a také jím byly psány tyto programy, vložené do tvého vědomí, jako do počítače.

T: Ano, všechno v systému je mrtvé: prostě není Život, jsou jen iluze a hry vědomí. Jedni herci ve vědomí hrají roli dobrodinců, jiní - žadatelů. Ale kde jsou v tomto samotní lidé? Kde je v nich Život?

_____________

VIDEOTEXT

Pokud ses rozhodl Žít,

 pak začni Žít právě teď. 

_____________

T: Díváš se na celé to tmářství ve světě a… je to prostě lidská hloupost pod diktátem vědomí.

IM: Před nějakou dobou jsem narazil na rukopis katedrály, ve kterém se chytří muži pokoušeli spočítat množství Andělů v Nekonečném, Bezmezném Světě. Paradox. Smrtelné vědomí několika lidí se snažilo spočítat nekonečné a neomezené množství Andělů. No, stále se nacházím pod tímto dojmem. V čem je smysl toho všeho? Jakou mánii velikášství má vědomí?! A proč člověk, který je ovládaný vědomím, se srovnává s Bohem nebo se považuje za Jemu rovného? Takoví lidé mají jenom požadavky k Duchovnímu Světu, jen samé požadavky, ale odevzdání žádné.
 

T: Jen seznam.

IM: No, nejčastěji ještě vzniká strach, tedy strach vědomí, že On existuje. Když je Osobnost aktivní, člověk to cítí. Vzniká strach, strach ze smrti. A člověk se snaží alespoň dosáhnout Klidu, aby se vyhnul utrpení. Snaží se nějak smířit s náboženstvími, se zástupci náboženství, ale opět jsou to hry vědomí. No, co naděláš, svět je takový.

T: To znamená, že vědomí člověka klame. Ve skutečnosti je vědomí jen prostředník mezi Osobností a trojrozměrným světem. Ale nikdy nemůže být prostředníkem mezi Osobností a Duchovním Světem. Protože mrtvé ví jenom o mrtvém.

IM: Rozhodně. Právě to dělá člověka duálním. Na jedné straně připoutaným k trojrozměrnosti, k hmotnému světu. A na druhé straně má člověk také Duchovní podstatu, patřící Duchovnímu Světu, která napomáhá tomu, aby se člověk stal tím, koho například v náboženství nazývají Andělem, tedy nesmrtelnou a duchovní Bytostí. A ještě všimněte si, beztělesnou a to je také neméně důležité.


Ž: Ano.

IM: Po smrti člověka, řekněme takto, ani jedno vědomí nemůže vstoupit do Duchovního Světa. Vědomí vůbec nevnímá Duchovní Svět.  A právě ti lidé, kteří na sobě seriózně pracují a mají zkušenost (ne víru, zdůrazňuji, ale zkušenost s kontaktem s Duchovním Světem), dokonce na úrovni vědomí mají pochopení, že se něco děje. Avšak správně popsat slovy to, co cítí, tedy to, jak Osobnost vnímá Duchovní Svět, je v trojrozměrnosti krajně obtížné. Je to opět "štěstí", všechny tyto obvyklé epitety, vyjadřující něco co je překrásné a nekonečné. Ale podrobněji to popsat nemůžeme. I když na úrovni Osobnosti to tito lidé velmi dobře chápou, vědí, jsou šťastní, radostní, ale popsat to nemohou.

T:Hovořili jsme o dualitě a je zajímavé, že v mnoha náboženstvích, zejména v pravoslaví, se setkáváme s takovými pojmy jako „vnitřní a vnější člověk“. V principu o vnějším člověku je všechno jasné, všichni ho ztotožňují s tělem. Avšak vnitřní člověk, ten který… Třeba vím ze své zkušenosti, že kdybych nepřišla do kontaktu se Znalostmi, kdyby nebylo pocitové zkušenosti, pochopení toho, že Osobnost je Duch a pouze tak je možné komunikovat s Bohem, s největší pravděpodobností bych pod vnitřním člověkem chápala to, co není ozvučeno, prostě uvnitř nějaké myšlenky v hlavě…

IM: Naprosto správně.


T: V podstatě práce prvotního a druhotného vědomí.


IM:Čili chápalo by opět to prvotní vědomí, vědomí primáta, které kontroluje nové (druhotné) vědomí.


T: Samozřejmě, anebo pýcha od vědomí primáta, či myšlenky od druhotného vědomí. Vždyť většinou právě druhotné vědomí rozehrává celé scény se svými herci: jak by mělo v trojrozměrnosti probíhat tvé hledání Boha a z pohledu vědomí vypadat tvá duchovní cesta. A tyto myšlenky – to nejsi ty, je to lež systému. Hlavní je, udělat si zde jasno a pochopit, kdo jsi ve skutečnosti.

IM: Správně. Druhotné vědomí je opravdu velmi aktivní a z větší části je to to, za koho se sami považujeme. A stačí, řekněme, prostě se uklidnit a pozorovat, jak k nám přicházejí myšlenky. Zavřít oči, uvolnit se a pozorovat, kdo nám tyto myšlenky dává. Na začátku slyšíme spory, vidíme, že se něco děje, vznikají nějaké obrázky, tedy pokračuje běžný život. Otázka: „Kdo pozoruje tyto obrázky, které se projevují?“ Tím je právě prvotní vědomí.

V okamžiku usínání, když ještě nespíme, avšak činnost vědomí stále pokračuje, právě v tento moment můžeme pozorovat činnost druhotného vědomí. A díky takovému pozorování můžeme poznat, že máme dvě "Já", není to ale skutečné „Já“.

Ale když jsme se naučili pozorovat tento proces, můžeme se současně učit cítit, tedy vnímat Duchovní Svět hlubokými pocity – jedná se o pocitové vnímání Duchovního Světa. Když člověk rozvíjí duchovní vidění, tak, jak jsme říkali, pevný stůl nebo pevný pohár, přestává být pevný a mít takový tvar. Iluze mizí. A my už to všechno vidíme jako nějaké shluky, banálně, se strukturou pole, ale do šesté dimenze. A Duše, ta se nachází za hranicemi šesté dimenze. No a všechno, co s ní souvisí – je rovněž, řekněme, na rozhraní.

Do sedmé dimenze Osobnost odchází vědomě, když se spojí s Duší. Řekl bych, že je na okraji, je velmi, velmi blízko k Duchovnímu Světu. Ale pokud my již identifikujeme sebe, znamená to, že se osvobozujeme od iluze hmoty, od samotného systému, od těchto vědomí (můžeme je pozorovat, můžeme je kontrolovat), tehdy právě vzniká, řekněme to tak, ne pouhé pochopení, ale zkušenost. A Osobnost se začíná rozvíjet, přičemž rychle a aktivně. „Co znamená rozvíjet se?" – položí si mnozí tuto otázku. Proto to trochu vysvětlím. Ve skutečnosti se lidská Osobnost prakticky nerozvíjí v současném světě…

T: Ano, v moderním světě je příliš mnoho rozptýlení od vědomí. Lidé si dokonce ani nedávají za cíl osvobodit se z moci vědomí a vytvořit lepší podmínky pro duchovní dozrávání dalších generací.
 

IM: Naprosto správně. Řekněte mi, kdo se zabývá rozvojem Osobnosti svého dítěte v duchovním smyslu? Ty fotky z různých náboženských publikací, rozhovory o Bohu, to je co? Opět je to jako boty, které si povídají o Bohu.

T: Ano, mladí rodiče učí dítě tomu, čemu učili je samotné. A pokud nemají osobní duchovní zkušenost, pokud sami nerozmnožují duchovní Lásku v sobě, pokud nemají v sobě rozvinuté vnímání Duchovního Světa prostřednictvím hlubokých pocitů, pak to budou pouhé rozhovory a ustavičné poučování z teorie od vědomí, ale bez praxe znásobovat v sobě Lásku Duchem. Samozřejmě, oni by to možná chtěli jinak, kdyby věděli jak. Ale je učili vědomím jen věřit a doufat, ale ne žít tady a teď, tím skutečným, vnitřním.

IM: Opět se vrátíme k čemu: "Věřím nebo nevěřím?" Víra - to není Znalost. Víra – to je naděje, že se možná něco stane. Osobnost může vnímat Boha, vědomí - nemůže vnímat Boha. Vědomí může buď věřit, nebo nevěřit. Víra jen teoreticky připouští Jeho existenci. Ale Osobnost vždy bude stát za Bohem, vědomí však - proti Bohu. A tady právě prvotní vědomí hraje rozhodující roli. Pokud je prvotní vědomí ovládáno systémem, nebo druhotným vědomím, pak Osobnost je odsouzena. Pokud Osobnost ovládá prvotní vědomí, pak může studovat samotný systém zvenčí. To je jediný způsob, jak studovat systém bez poškození zdraví a bez újmy svého vědomí, řekněme to takto.

T: Toto je klíčový moment právě pro ty, kteří se pomocí osobní zkušenosti nebo vědecky pokoušejí studovat vědomí. Protože jinak, studovat systém, když jsi v něm…

IM: …No, zkušenost ukazuje, už jsme o tom hovořili, že nevede k dobrému, když nacházejíc se v systému ho studuješ. My můžeme jenom pozorovat a dostávat tu informaci, kterou nám systém sám dovolí, ale ne více. Jenže to vždy bude výhodné pro něj. Ne pro nás jako Osobnost, ale pro něj (jako pro smrtelnou bytost), na rozdíl od nás (jako potenciálně možné nesmrtelné bytosti). A tady je otázka: "Proč potenciálně možné nesmrtelné?“

Když se Osobnost osvobozuje z otroctví vědomí, z hmoty a poznává Duchovní Svět, přibližuje se, až se stane jednotným celkem s Duší, stává se tím, koho nyní nazývají Andělem. Ve starověkých náboženstvích je nazývali jinak, význam však zůstává stejný. Člověk se stává tím, kým by měl být – nesmrtelnou Bytostí a samozřejmě, po smrti těla, už jako Anděl, on nemůže zemřít. Osvobozuje se jako vyzrálá Bytost (obrazně řečeno, jako motýl z kokonu) a přechází do Duchovního Světa. To neznamená, že někam odlétá nebo něco podobného. To pro naše vědomí je třeba někam letět, nebo se přemísťovat. Duchovní Svět on je Bezmezný, Nekonečný, je všude, jen o něco výš, abych tak řekl.

A vědomí – ono jednoduše mizí, když se Osobnost osvobozuje. To ale není výhodné pro vědomí, které se identifikuje jako "Já". Není to výhodné ani pro samotný systém. Protože vědomí (promiňte mi takové primitivní srovnání) – je pro systém jako dojící stroj, který se připojuje ke krávě (Osobnosti) a jejím prostřednictvím získává mléko (síla pozornosti Osobnosti - síla Allatu), jako produkt pro výživu (systému). Vědomí - není ničím jiným, než nástrojem pro existenci samotného systému, Absolutna nebo jak lidé říkají - Vyššího rozumu. Je to zesílený způsob jeho výživy, která mu dává život. Proto má systém zájem na tom, aby se Osobnost během života neosvobodila.

T: Igore Michajloviči, mnozí lidé si pokládají otázku, zajímá je, co je to reinkarnace? Co je převtělení duše?

IM: Převtělení duše neboli tzv. reinkarnace, nastává po smrti fyzického těla. K tomuto jevu dochází v případě, že se Osobnost neosvobodila. Tehdy Osobnost splývá s vědomím, jako jediný celek.
 

Co je to převtělení duše, pokud budeme hovořit ve zjednodušené podobě? Když se Osobnost nerozvíjela a nedokázala se spojit s Duchovním Světem, řekněme není života schopná, pak se zachovává vědomí, které se identifikuje a i nadále funguje jako tentýž dojící stroj. Avšak spolu s tím, čemu říkáme duše, přechází tak trochu do jiného stavu. Probíhá reinkarnace. A celá tato energeticko-informační struktura, obrazně řečeno, přechází z jedné nádoby (zničeného těla) do druhé (nového těla, do něhož vstupuje duše a vytváří novou Osobnost a v souvislosti s tím, jako antipód Osobnosti se vytváří nové vědomí). Ale jelikož duše neopustila tento svět (použije se a probíhá reinkarnace), je přirozené, že zůstává i předchozí Osobnost a také ty dvě aktivní vědomí, které potlačují.

A člověk v tomto stavu zažívá to, čemu říkají "pekelná muka". Prožívá je více na úrovni vědomí než Osobnosti, na úrovni prvotního vědomí. Všimněte si, druhotnému vědomí je zde lehčeji, protože chápe tento stav. Avšak na úrovni prvotního vědomí je právě bolest, utrpení a podobné všechny nepříjemné pocity.

Někdo se může zeptat: „Jak může být bolest, pokud není tělo?“ Srovnal bych to s efektem, kdy chybí končetina, například člověk nemá nohu, ale prsty na noze bolí (nazývá se to „fantomová bolest“). Ještě je to podobné… třeba lidé, kteří zažili mrtvici, když se nacházeli v těle, ale nemohli kontaktovat tento svět. Vnímání těla, jako takového, jim chybí, zůstává ovšem jasné uvědomění a pochopení všeho. A právě to je i stav subosobnosti. Čili všechno, co jsi za celý život nahromadil, všechno to aktivní, čím jsi žil, tě bude doprovázet třeba i po mnoho reinkarnací, dokud se nenajde nějaká Osobnost, která se osvobodí, a pak všechny struktury budou zničeny, nebo, hovoříc současným jazykem, dokud nedojde k úplné anihilaci, což znamená, že vše bude zcela vymazáno.

_____________

VIDEOTEXT 

Osobnost vždy bude stát za Bohem,

vědomí však - proti Bohu.

Pokračování příště….

 

 

  
Rating: 5 / 5 from 4




Recommended Book

AllatRa Book download